Český triatlon stárne. Co bude dál?

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
2. 4. 2007 17:00
Praha -  Média každou chvíli referují o úspěchu českých triatlonistů. Veřejnost se doslýchá o vavřínech Ospalého, Vabrouška a spol. Pod rouškou zdánlivé idyly to však pořádně vře.
Dostat se na start zahraničních triatlonových závodů stojí velké peníze. Čeští borci  vzhledem k nedostatku svazových financí musejí často sahat do vlastní kapsy.
Dostat se na start zahraničních triatlonových závodů stojí velké peníze. Čeští borci vzhledem k nedostatku svazových financí musejí často sahat do vlastní kapsy. | Foto: Reuters

Aby člověk poznal , že český triatlon má nejen tu mediálně nasvícenou, ale i odvrácenou tvář,  stačí, když po prostudování internetové stránky www.triatlon.cz přejde na www.triatlet.cz.

Zdejší myšlenkový vůdce, triatlonista Michal Adamec z týmu SK OMT Pardubice již delší dobu tepe praktiky Českého svazu triatlonu (ČSTT).

Když koncem března odstartoval letošní ročník Světového poháru v australském Mooloolabu, měla zde Česká republika jediného zástupce, zkušenou dvaatřicetiletou závodnici Lucii Zelenkovou.

Triatlonový reprezentant - nákladný koníček?

V této souvislosti kritizoval Michal Adamec absenci centrální podpory pro české triatlonisty. Počet startujících závodníků je omezen, většinou na 75 mužů a 75 žen. Přednost mají ti s lepším postavením na žebříčku Mezinárodní triatlonové unie (ITU).

Ostatní musí nejprve vybojovat potřebné body na tzv. "ITU závodech". Jenže k jejich absolvování je potřeba nemalých finančních částek.

Triatlonista většinou musí být svému sportu oddán tělem i duší a s láskou dávat většinu svých financí na tyto nákladné podniky. Když už se mu podaří vyzávodit nutné "ITU body", zdánlivě se mu otevírají dveře do Světového poháru.

Jenže účast na klání v exotických zemí stojí další velké peníze a jak říká Michal Adamec, "ITU bodů se člověk nenají".

Naskočit do drahého a dalekými končinami se řítícího triatlonového expresu je proto velmi obtížné, pro mnohé zcela nemožné.

Začarovaný kruh pokračuje účastí, respektive neúčastí, na vrcholných podnicích jako mistrovství Evropy, mistrovství světa či olympijské hry. Na startovní listinu se dostanou jen ti borci, kteří mají dostatek bodů ze Světového poháru.

Na Světový pohár se dostanou jen ti, kteří jsou dostatečně vysoko na žebříčku ITU. Na žebříčku ITU jdou vysoko ti, kteří mají dostatek bodů z ITU závodů

Michal Adamec se obává, že malá svazová podpora českých triatletů nevěští do budoucnosti nic dobrého. Vždy se prý najdou "blázni, kteří si seženou sponzory nebo do toho vloží vlastní úspory", jenže na takovýto "systém" nemůže český triatlon spoléhat a stavět na něm reprezentaci.

Adamec postrádá koncepci, jak tento začarovaný kruh řešit. "Dlouhodobě sice máme na žebříčku závodníky, kterým OH asi neunikne, ale pokud bude reprezentační trenér spoléhat na ´dobrovolníky´, kteří do svého výkonnostního růstu investují vlastní peníze, tak jim na paty asi moc konkurentů šlapat nebude," varuje na stránkách triatlet.cz .

Rozhovor s Michalem Adamcem čtěte zde

Jaroslav Formánek z ČSTT, jenž má nyní na starosti juniorskou reprezentaci, se v internetové diskusi brání. S jeho argumentem, že na Světový pohár nemůže každý, by ještě triatlonisté souhlasili, ale tvrzení, že Evropské poháry, kde lze body sbírat, jsou "dobře dotované pouťáky", se už spíše smějí.

Na jeho další argument, že zajistí-li si závodník na Evropském poháru celkové umístění do desítky, další rok za něj většinu nákladů uhradí pořadatel, lidé kombinace plavání, jízdy na kole a běhu znalí, říkají, že být do desítky na Evropském poháru, musel by dotyčný patřit do triatlonové elity, takže potíže začínajících sportovců to stejně neřeší.

Zanedbaná mládež

Co bude s českým triatlonem, až skončí úspěšná generace Ospalého (30 let), Vabrouška (33), Krňávka (32), Řehuly (33), Berkové (31) či Zelenkové (32), zůstává otázkou.

Odpověď na ni zřejmě nevěští nic dobrého. Nekoncepčnost přípravy mládeže kritizují již delší dobu mnozí, přiznává ji i Jaroslav Formánek, jenž dostal nedávno juniory na starosti.

Problémů musí řešit více než dost. Nevhodný je již způsob práce s žákovskou základnou, nedostačující je úroveň a vzdělání trenérů.

Značnou potíž pak představuje skutečnost, že mladí čeští triatlonisté vzhledem k nedostatku svazových financí se téměř nedostanou na zahraniční závody, absolvují jen domácí akce s malou konkurencí a zahraniční soupeře často poznají až na mistrovství Evropy. A to už je samozřejmě pozdě. Česká triatlonová mládež zde tak často bývá pouze "do počtu".

Převedeno na českou triatlonovou účast na olympijských hrách: Pro Peking 2008 existují šance na solidní umístění českých reprezentantů, pro Londýn 2012 existují vážné obavy, že se sem žádnému českému reprezentantovi nepodaří kvalifikovat.

 

Právě se děje

Další zprávy